Alianční týden modliteb v evangelických sborech

„Všechny příběhy lidí, kteří se s Ježíšem po jeho vzkříšení setkali, jsou fascinujícími sondami do toho, jak Bůh vstupuje do chvil, kdy se zdá vše ztraceno, kdy zápasíme s pochybnostmi nebo vlastními selháními, kdy okolnosti zatemňují naši schopnost vidět Boha nebo věřit tam, kde se nevíra zdá rozumnějším řešením. Jsou tajemnými momenty, kdy se nám Kristus identifikuje svými ranami, abychom ho mohli následovat a vstupovat do ran tohoto světa s odvahou, že zlo nakonec nemá poslední slovo,“ uvedl tajemník České evangelikální aliance Jiří Unger v předmluvě k modlitebnímu průvodci, který pro potřeby aliančního týdne každoročně vzniká.

Prvotní myšlenka, na jejímž základu se zformoval Alianční týden modliteb, se zrodila již před 180 lety v Anglii. Poprvé byla realizována roku 1861 a v průběhu let se rozšířila především do evangelikálních a evangelických církví po celém světě. Do českého prostředí iniciativa pronikla ve 30. letech minulého století, po útlumu v období totality se znovu rozvíjí od 90. let. 

Podle principu ekumenické myšlenky se v rámci města či mikroregionu v průběhu týdne střídají jak kazatelé různých denominací, tak liturgické prostory. 

Tradičně se k Aliančnímu týdnu modliteb připojuje také řada sborů Českobratrské církve evangelické, a to zejména na Moravě a ve Slezsku. Přinášíme vám pohled do několika sborů, které se k této mezidenominační iniciativě letos připojily.

Ekumenické večery v Hošťálkové

V Hošťálkové na Valašsku i letos proběhl Alianční týden modliteb jako čas ztišení a modliteb na začátku roku. Téma bylo nanejvýš aktuální a trefné. Setkávali jsme se od pondělí do soboty u nás ve sboru a slovem sloužili zástupci různých církví: římskokatolické, Církve bratrské, Křesťanských sborů, Evangelické církve a Apoštolské církve. Zapojovali se laici, pěvecké soubory, modlitební skupiny žen i děti. Každé setkání bylo jiné, povzbudivé a biblické texty nám přinášely mnoho inspirace: 

1. Uprostřed temnoty se rodí naděje a víra začíná osobním setkáním, které nás posílá dál s dobrou zprávou.
2. Když Ježíše na své cestě často nepoznáváme, kráčí s námi, otevírá nám smysl Písma a dává se poznat tam, kde ho zveme a sdílíme chléb.
3. Ježíš přichází do našich pochybností s pokojem a vede nás k důvěře, že Ježíš dává smysl a vstupuje do každodenní práce a zve nás ke společenství s ním.
4. Ježíš obnovuje selhávajícího člověka, svěřuje mu odpovědnost a volá každého k vlastní cestě následování.
5. Ježíš má plnou autoritu, posílá své učedníky ke všem lidem a zůstává s nimi.
6. Boží milost dokáže radikálně proměnit i člověka, který jde špatným směrem.
7. Bůh si může použít kohokoli jako svůj nástroj, když se mu otevře.
8. Ježíš dává Ducha svatého a posílá nás být jeho svědky. 
Tolik ve zkratce, co zaznělo v těchto dnech.

Česká evangelikální aliance chce zahájit projekt na podporu rozvoje staršovstev. Ve spolupráci se sbory a kazateli chtějí vytvořit vzdělávací proces zaměřený na klíčové oblasti vedení misijně orientovaného sboru, protože kvalitní vedení je zásadní pro jeho zdravý růst. To potřebujeme všichni.

Štěpán Marosz, farář, FS Hošťálková

Setkání se vzkříšeným v Kyjově

Už řadu let v našem městě probíhá spolupráce křesťanů během Aliančního týdne modliteb. Ačkoli jde původně o protestantskou iniciativu, u nás ji prožíváme také ve společenství s římskokatolickou farností. Letos jsme se zapojili ve dnech 12.–15. ledna. Bratr děkan Pavel Stuška v kyjovském farním kostele přesně pojmenoval jeden z jejích hlavních smyslů: hledíme na sebe a učíme se navzájem vnímat. Opět jsme byli svědky rozmanitosti víry v Ježíše Krista, a nejenže jsme se navzájem pozorovali, ale skutečně se setkali – společně před vzkříšeným Pánem. Spolu s římskokatolickou církví, Církví bratrskou a Církví adventistů sedmého dne jsme sledovali evangelijní texty o setkáních se vzkříšeným Ježíšem a o tom, jak hluboce zasáhly životy lidí.

Tyto příběhy se neukázaly jako vzdálená biblická vzpomínka, ale jako velmi aktuální zkušenost. Evangelia mluví o unavených, zmatených a zklamaných lidech, kteří přesto zůstávají oslovení. Právě zde se dotýkáme podstaty odolnosti: ne schopnosti všechno zvládnout, ale odvahy zůstat otevřený setkání i po selhání. Silným obrazem byl Petr, který se po Velikonocích vrací k rybářským sítím. A právě tam, u obyčejného ohně, se s ním Vzkříšený setkává ne s výčitkou, ale s přijetím.

V tomto světle lze číst i smysl Aliančního týdne. Nescházíme se proto, že bychom byli stejní, ale proto, že stojíme před týmž Kristem – každý se svou tradicí a křehkostí. Ekumena není výkonem jednoty, ale cvičením v přijetí. A právě z tohoto vztahu se rodí společenství církve.

Emil Hankovský, farář, FS Kyjov

Ekumenická setkání na Náchodsku

V místech, kde působí náš sbor, tedy na Náchodsku a Novoměstsku, se k lednovým společným ekumenickým modlitbám (a k poslouchání kázání) připojujeme již přes 30 let. Preferujeme pro přípravu probíraných textů materiály Aliančního týdne modliteb. 

Protože Šonov u Nového Města nad Metují, kde tradičně bydlí místní evangeličtí faráři, je mezi dvěma ekumenickými okruhy (náchodským a novoměstským), organizovali jsme tradičně lednová ekumenická modlitební shromáždění tak, že jsme se navštívili postupně jeden týden ve všech pěti církvích v Náchodě s tím, že páteční setkání bylo u nás v Šonově na faře a další týden jsme se vystřídali ještě v dalších třech církvích v Novém Městě nad Metují (NMnM). Od této praxe nicméně v posledních letech ustupujeme. Letos jsme měli dvě setkání v Náchodě a jedno v Novém Městě nad Metují. Šonovský farář má vždy tu čest kázat v obou městech – nejinak tomu bylo i letos. 

Potká se nás při každém setkání přibližně dvacet až pětadvacet. Letos jako i v minulých letech jsme modlitby na katolické faře v NMnM zakončili společnou večeří, při níž jsme příjemně podebatovali mimo jiné i o dalších akcích Křesťanské akademie, která v našem kraji aktivně působí. 

Nám, kdo se nejen při těchto ekumenických modlitebních setkáváních vídáme, to dává veliký smysl – připomínat si, že naší hlavou je Kristus a my, nejen jednotlivci, ale i celé církve, jsme jen různými částmi jednoho velikého Kristova těla, církve obecné – obecné v tom nejobecnějším slova smyslu. 

Marek Bárta, farář, FS Náchod-Šonov

připravila Adéla Rozbořilová
foto: archiv sborů