Práce a manželství

(ČB 9/2017) Je večer, cestou domů od tramvaje míjím katolickou faru. Myslím na to, že potřebuji večer ještě něco napsat a připravit. Asi bych byla na prázdné faře o poznání soustředěnější. Nemají to ti bratři katolíci zařízeno špatně... Představím si, že by už výběr farářského povolání znamenal život v samotě. A říkám si: ne, děkuji.

V současnosti je dost profesí, resp. zaměstnavatelů, kde se s partnerským nebo rodinným životem nepočítá. Chtějí mít člověka celého, v práci aspoň 12 hodin denně, ve zbylý čas stále on line, v pohotovosti, s mobilem v kapse.

Poslechněte si článek:[audioplayer file="http://www.ceskybratr.cz/wp-content/uploads/2017/10/09_Prace_a_manzelstvi_-_Zn._na_plny_uvazek.mp3" titles="Práce a manželství" artists="Český bratr" track="A6BACA"]

Ale – je to až v dnešní době? Když čtu dopis paní Idelette Kalvínové, manželky ženevského reformátora, říkám si, že to před několika staletími vypadalo podobně jako v mnoha současných rodinách. Snad s tím rozdílem, že teď i manželka pracuje a nemá čas takový dopis napsat.

Možná ten celibát má nakonec ochránit případnou manželku, na kterou by její muž neměl čas a myšlenky... Ale – neměl by být zaveden i pro spoustu jiných profesí?

Říct bych to sotva dokázala

stud a strach by mi bránil

A je to přec jen prosba malá

jen malé skromné přání

Snad nemohu už přát si méně

a přesto se tak chvěji:

dokažte kvůli svojí ženě

dnes večer neodejít!

Zůstat s ní doma večer celý

a celou noc pak k tomu

Odolat všechněm kdo by chtěli

odvést vás přece z domu

Nejít přednášet do koleje

nejít v Saint Pierre kázat

Netvrďte že to nemožné je!

Kdybyste jenom vzkázal

kolegům svým a vysvětlil jim

že chcete zůstat se mnou

nikdo by netroufal si přijít

vás proto napomenout

Nemohu dál své přání skrývat

Venku už listí padá

a v krbu meluzina zpívá

pusto je na zahradách

je pusto po ulicích všude

To podzim připomíná

že záhy marně hledat budem

a marně ruce vzpínat

za tím co dneska unikne nám

jak rychlá voda v řece

Je příliš skoupě vyměřena

lhůta všem časným věcem

Kéž aspoň ona zůstane jim

to jediné bych chtěla

Věčnosti zbude podíl její

a potom - věčnost celá

Konečně dopsáno a právě včas

Už přišel student doprovodit vás

už odcházíte už vás nevidím

Mne ještě čeká trochu uklidit

uhasit svíci knihy urovnat

uhlíky žhavé v krbu rozdmýchat

a chvíli dívat se jak v plamenech

se v popel obrací mé psaní nečtené

(Bedřich B. Bašus, Listy héroin. Evangelický kalendář 1985; in: L. Rejchrt: Taková dlouhá cesta, str. 152)

Lenka Ridzoňová, foto Pavel Capoušek