Zrod a přísliby evangelické akademie

Pane doktore, co můžete povědět o současném stavu a výhledech evangelického školství?

K 1. září 1990 byla zařazena do sítě církevních škol ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky škola českobratrské církve evangelické, a to pod názvem Evangelické akademie. Tím se završila jedna etapa úsilí, zahájená letos na jaře. Vybudování církevní školy je přáním mnoha lidí v naší církvi. Jde nám o to, navázat na tradice církevního školství již z doby předválečné (připomeňme si například Evangelickou misijní školu v Olomouci), zároveň však chceme vybudovat církevní školu v souladu s požadavky dnešní doby. Cílem Evangelické akademie je výchova církevních spolupracovníků na středoškolské úrovni v oblasti sociální práce, administrativní práce v církvi, dále duchovního poradenství a konečně církevní hudby.

Evangelická akademie se tak bude skládat ze tří hlavních oddělení. První bude zaměřeno na výchovu pro sociální práci, druhé na výchovu hudební a katechetickou a třetí na výchovu jazykovou. Jazykové oddělení již zahájilo práci. Podařilo se nám získat domácí i zahraniční lektory pro výuku angličtiny, němčiny a francouzštiny.

Z kterých států k nám přijeli zahraniční lektoři?

Máme mladého lektora angličtiny z USA, německého lektora z Brém a lektorku francouzštiny ze Švýcarska. V listopadu očekáváme dva manželské páry na výuku angličtiny, jeden by měl přijet z Velké Británie a druhý z USA. Tím by byla výuka v podstatě v celém rozsahu pokryta zahraničními učiteli.

Jaké je složení účastníků jazykových kursů a kde výuka probíhá?

V současné době máme asi 300 posluchačů, z toho 20 je na celodenním vyučování, jímž by měli být dovedeni ke státním zkouškám, zbytek navštěvuje večerní kusy. Výuka probíhá jednak v prostorách Evangelické teologické fakulty, jednak ve sborových místnostech v Praze na Vinohradech a u Klimenta. Účastní se jí jak lidé pomaturitního věku, tak i sedmdesátníci, kteří si chtějí osvěžit své jazykové znalosti.

Jak daleko jsou přípravy zahájení výuky ostatních oborů Evangelické akademie?

V současné době jednáme s brněnským sborem v Opletalově ulici o pronájmu prostor pro oddělení sociální práce, kde by měly být vyučovány všechny základní předměty potřebné pro složení maturitní zkoušky spolu se speciálními předměty sociologickými a psychologickými, část výuky bude také věnována základům administrativy. Hudební větev bude působit v Kroměříži. Předpokládáme, že tyto dvě větve zahájí svou činnost k 1. září roku 1991. Je třeba zdůraznit, že součástí výuky ve všech třech odděleních bude také určitý úvod do biblických věd. Nyní průběžně zpracováváme osnovy, chystáme se vypsat konkurs na učitele.

Ve sborové místnosti v Klimentské ulici jsem při výuce desetičlenné skupiny zastihl německého lektora Thorstena Nixe z Brém. O přestávce jsme spolu hovořili o jeho čerstvých zkušenostech.

Jak jste se dostal k této práci?

O možnosti vyučovat v Praze jsem se dozvěděl prostřednictvím německého přítele pana doktora Miřejovského. Několik dní jsem o věci přemýšlel a nakonec jsem si řekl – proč to nezkusit?

Vy ale nejste profesí učitel?

Nejsem, studuji v Brémách politologii. Před měsícem jsem studium přerušil a přijel na delší dobu do Československa.

Jste v Československu poprvé?

Ne, vaši zemi jsem už dříve několikrát navštívil, myslím čtyřikrát nebo pětkrát. Mimo jiné jsem se zúčastnil – i když spíše symbolické – práce na úpravě areálu památníku v Lidicích. Pochopitelně, teď, kdy je hranice propustná a kdy u vás probíhá tolik změn, je pro mě jako pro budoucího politologa pobyt v Československu obzvlášť zajímavý. Fascinuje mě Praha, která je sice velmi starobylým městem s historickou architekturou, nepůsobí však jako mrtvé muzeum, ale jako živý a činorodý organismus. Lidé mě podrobně informují o vaší ekonomické situaci, svěřují se se svými obavami a nadějemi. To vše jsou pro mě velmi inspirativní podněty.

Vraťme se k jazykové výuce. Její kvalita v Československu je, mírně řečeno, neuspokojivá. Co byste nám mohl říct o výuce cizím jazykům v systému německého školství?

Od pátého postupného ročníku je na všech typech škol povinná angličtina, od sedmého ročníku pak druhý jazyk, obvykle podle typu školy francouzština nebo latina, na některých školách se ale vyučuje také španělština a ruština. Snad by vás mohl zajímat jeden z výrazných rozdílů ve školském systému oproti Československu. Ve Spolkové republice Německo spadá školství do kompetence jednotlivých spolkových zemí, což se pochopitelně odráží i na úrovni výuky. Pro ilustraci: vysoké školy v Bavorsku neuznávají maturitní zkoušku absolventa z Brém.

A co můžete říci o podmínkách, které máte pro výuku zde na půdě Evangelické akademie?

Nemám, nač bych si stěžoval. Pravda, texty v učebnicích jsou dnes místy poněkud anachronické, ale dá se s nimi pracovat, když člověk neztrácí humor.

O dojmech z výuky jsem konečně hovořil také s žáky Thorstena Nixe. Dozvěděl jsem se, že výuka je velmi intenzivní, probíhá čtyřikrát týdně vždy dopoledne po čtyřech hodinách, každý den se postoupí o celou jednu lekci, takže v odpoledních hodinách si žáci musí osvojit s novou gramatikou i rozsáhlou slovní zásobu. Jejich znalosti jsou neustále průběžně testovány ústní i písemnou formou. S textovou podobou učebnice je opravdu někdy potíž, ale ve srovnání s tím, co je na trhu (a srovnávat se dá jen s učebnicí pro gymnázia) je dosavadní řada učebnic pro jazykové školy vcelku nejpřijatelnější. Obden se ve výuce s Thorstenem Nixem střídá učitelka z pražské jazykové školy, což považují všichni za naprostou nezbytnost. Po měsíci výuky znalosti pochopitelně ještě nedostačují na plynulou konverzaci s rodilým mluvčím; a naopak Thorsten NIx sám se postupně učí „jak učit“, ještě také neví, co děláš Čechům potíže a v čem nejčastěji chybují.

Nato, že s jazykem vlastně začínají (to, co si někteří odnesli ze středních škol, považují vesměs za velmi chabý základ), je jejich dnešní projev v němčině již dobrý, především je v podstatné míře zbaven ostychu a zábran, které občas přepadají každého, kdo se chce vyjádřit v cizím jazyce. Na celkové hodnocení je ještě brzy, všichni se shodli v tom, že forma i obsah výuky jsou doposud ve stavu zrodu. Zdálo se mi však, že se v něm skrývá nadějný příslib do budoucna.

(Rozhovor se uskutečnil v říjnu 1990)
Marek Vajchr
(ČB 2/1991, s. 24–25)

Foto: Lubomír Miřejovský - portrét; autor: BrThomas, CC BY-SA 3.0 de, 

V rámci 100. výročí založení časopisu Český bratr zveřejňujeme vybrané dobové články v jejich původní podobě.