„Smrt Jana Palacha nás volá k životu“

Drazí bratři a sestry,
do hlubin srdce rozrušeni stojíme nad otřesným činem Jana Palacha. Co prožíval, než se rozhodl, čím se probolel, co věřil. Jeho smrt je výkřikem, jaký dosud nezazněl v naší historii. Je signálem nebezpečí, v němž jsme. Je to varování, obviňuje nás z otupělosti. Dotýká se našeho křesťanského svědomí, co jsme zanedbali, abychom předešli takovému činu a otevřeli mladým lidem perspektivu plného, nepokřiveného života.

Jeho sebeobětování působí a zůstane trvalým apelem ve své jedinečnosti a neopakovatelnosti. Nemá smysl je napodobovat. Ano, je nebezpečí, že další následování vyvolá nežádoucí reakci. Milí mladí přátelé a rodiče, braňte tomu, aby přibývalo dalších smrtí. Ujímejte se těch, kteří jsou rozrušení, smutní a zoufalí. Nesmíme se dát srazit, podlomit skutečnostmi, před kterými stojíme. Dívejme se dál, kupředu. Spojme se se všemi, kteří se dali do zápasu o prosazení nových vztahů mezi lidmi. Smrt Jana Palacha nás volá k životu. Zemřel, aby chránil život druhých. Jeho věc je naší věcí. Vyzývá nás, abychom usilovali o mravní velikost, o ideály, které lidstvo sjednocují a vedou vpřed. Připravujeme se pro úkoly, které nás čekají, postupně chceme brát na sebe odpovědnost, v níž je spojena zásadní povinnost s trpělivostí a láskou.

Celý svět stůně a naše země je jedním z nejcitlivějších jeho míst. Nevzdávejme se toho, co bylo páteří našich dějin, neztrácejme víru v budoucnost, nedejme se zahltit zoufalstvím.

Podpírejme ty, kteří na vedoucích místech se potýkají o humánní, demokraticky socialistickou společnost. Mějme pochopení pro jejich těžké postavení. Neodnímejme jim naši důvěru. Nerozšiřujme příkop mezi nimi a lidem. Tvořme spolu s nimi prostředí, v němž by byli nuceni odstoupit i ti, kteří maří jejich práci, zvyšují napětí a vyvolávají podrážděnost a krise mladých. Cesta je těžká, plná nástrah a úskalí, ale také naděje, zůstaneme-li jednotni ve věrnosti k pravdě, která vítězí.

Myslíme stále na Jana Palacha. Jménem synodní rady vyjádřili jsme jeho mamince i za církev účast na její bolesti. Nad hrobem našeho mladého bratra znějí nejen proslovy, ale i slovo Písma svatého. Ježíš Kristus v životě i umírání jde s námi. On nese naše břemena a ztotožňuje se s námi, trpí s námi a pro nás. Za nás se obětoval. Ale jeho smrt na kříži není rezignací před zlem ani konec cesty. Je to přemožení smrti. Je to vítězství života. Ukazuje ke vzkříšení, k naději; a v této víře se slzami v očích nepřestáváme volat: Přijď království tvé!

(ČB 2/1969, s. 30–31)

V rámci 100. výročí založení časopisu Český bratr zveřejňujeme vybrané dobové články v jejich původní podobě.