Povodně 1997: Mnozí budou začínat znovu

Večer jsme v rozhlase slyšeli, že probíhá evakuace části této vesnice. To už jsme i my čekali velkou vodu a po loňských zkušenostech vyklízeli sklepy a nižší části sborového domu.

Během noci a pondělka voda v říčce za farou rychle a hrozivě stoupala. Ačkoli jsme už od neděle stále odčerpávali vodu ze sklepa, její hladina se rychle zvedala. Déšť byl vytrvalý, obloha zatažená. Večer nato voda začala dobývat garáž a sborové učebny. Déšť stále sílil. Ve dvě hodiny po půlnoci hladina nečekaně během chvilky značně stoupla, sklepy byly pod vodou až po strop, zaplaven byl průjezd k faře a z části i auto. Hlavním ani zadním vchodem se nedalo z domu odejít. Dvéře byly zataraseny deskami, trámy, ojetými pneumatikami, plechovým sudem a dalším materiálem a nepořádkem, který kalná voda stále přinášela. Vyskočil jsem z okna kanceláře a snažil se zachránit auto. Připojili jsme je lanem k jinému vozidlu. Usedl jsem za volant, kde to vypadalo spíš jako v bazénu nebo ve vaně. S velikými potížemi jsme je vytáhli na nedaleký kopec.

Na ulici bylo velmi živo. Lidé zachraňovali vše, co se dalo a stěhovali nejdůležitější věci do poschodí. Voda stále stoupala, během úterního dopoledne se však její vzestup stabilizoval. Poté velmi zvolna opadávala a my jsme mohli sledovat, jakou spoušť po sobě zanechala. Začaly úklidové práce, odstraňování bahna, opravy.

Mnozí však dopadli podstatně hůře. Ani nejstarší pamětníci podobnou katastrofu nepamatují. Co říci, jak pomoci rodině, která přišla o střechu nad hlavou nebo v níž si povodně vyžádaly oběť na životě? Co říci, jak pomoci tam, kde uprostřed neštěstí darebáci rabují opuštěné domy a kde vychytralí překupníci vydělávají na lidském neštěstí tím, že prodávají předražené potraviny? Tyto otázky nám současnost klade. Je možné před nimi zavřít oči a zacpat si uši, je možné hledat na ně odpověď, a tak alespoň částečně zmírnit obrovskou tíhu následků katastrofy, která na mnohé surově a nesnesitelně doléhá. Co říci a jak pomoci? Mnozí odpověď na otázku vzali a berou vážně. Vzápětí začaly sbory přivážet humanitární zásilky; pitnou vodu, hygienické potřeby, trvanlivé potraviny, dětskou výživu, oblečení, hračky… Pomoc tohoto druhu zaslaly sbory z Hodslavic, Opavy, Jasenné, Rýmařova, Prahy-Žižkova a firma Cagiva. Darované věci byly vyloženy v kazatelské stanici v Karlovicích – v této obci zničil vodní živel 14 domů. Krátce nato jsme dostali od vsetínského sboru zásilku oblečení, již jsme předali rodině z Albrechtic, které voda vzala dům. Všem dárcům děkujeme.

Svůj příspěvek doplňuji rozhovorem s tiskovým mluvčím krizového štábu v Bruntále, panem Ladislavem Olejníčkem.

Jaký bude v dlouhodobé perspektivě osud lidí a rodin, jejichž domy jsou neobyvatelné nebo kteří přišli o střechu nad hlavou úplně? A kolik jich v současnosti je?

V současné chvíli se jedná o 150 rodin, které přišly o svůj dům a další desítky jich přibudou, protože jejich domy jsou neopravitelné, jsou narušené staticky a podle odborníků nezbude nic jiného, než desítky dalších rodinných domů zbourat. Jaký bude další osud jejich obyvatel? Abych pravdu řekl, nedokážu si to představit. Je to natolik vážný problém a složitá otázka, že bude nutná masivní podpora státu. Stát již něco dal, těch 150 tisíc za demolici a dalších 850 tisíc výhodné půjčky, ale ta samozřejmě nebude pro všechny. Je spousta lidí, kteří jsou již starší. Těžko si někdo před důchodem bude moci vzít půjčku a postavit dům. Pokud by nedošlo k výrazné pomoci státu, hrozilo by, že se část obcí tady vylidní, lidé by se odstěhovali pryč. Toto hrozí Zátoru, části obce Loučka i jiným místům, kde mnoho lidí již nechce bydlet, protože se povodeň během 14 měsíců dvakrát opakovala. Loni je to vyplavilo, letos znovu. Sotva si stačili domy opravit, mají je opět poškozené nebo zcela zničené. Někteří jejich obyvatelé rezignovali a hodlají se odstěhovat někam jinam.

Která část okresu Bruntál, která města a obce byly postiženy nejvíce?

Nejvíc byla postižena údolí řek Opavy a Opavice: Holčovice, Hynčice, Vrbno pod Pradědem, Karlovice, Široká Niva, Nové Heřmínovy, Zátor, Brantice a samozřejmě Krnov.

Jaké jsou nejpalčivější následky přírodní katastrofy?

Následky se dotýkají jak konkrétních jednotlivců, jejich domů a jiného soukromého majetku, tak celé společnosti: zničené silnice, telekomunikace, elektrická síť. Například železnice z Milotic do Vrbna byla natolik poškozena, že by se některé úseky musely vybudovat znova a podle ministra Římana není jisté, zda tato trať bude obnovena. To by postihlo průmyslové podniky ve Vrbně, protože některé se bez železnice sotva obejdou. Spousta lidí by přišla o výdělek a náhradní práce se bude těžko hledat zvláště v oblastech, kde jí není nazbyt. Důsledkem těchto důsledků by lidé neměli peníze (ani na splácení dluhů), museli by jít někam za prací a zřejmě by jim nezbývalo než se vystěhovat. Hrozí další vlna vylidňování této postižené oblasti. Je to velikou výzvou i pro podnikatele: Je žádoucí, aby v tomto regionu otevíraly prosperující firmy své pobočky a tak vytvářely nová pracovní místa.

Jak mohou organizace, církve, ale i ochotní jednotlivci pomoci v krátko, středně a dlouhodobém odstraňování následků katastrofy?

Lidé potřebují pomoci při úpravě svých domků, aby v nich mohli bydlet. To je otázka dnů. Otázka týdnů je oprava silnice, železnic, veškeré infrastruktury. V dlouhodobé perspektivě bude důležité, pokud to bude možné, napravit škody způsobené na krajině. To znamená, že bude nutné například rozhodnout, kudy poteče řeka, která v nejednom místě změnila úplně svou trasu. Prostě upravit krajinu tak, aby byla obyvatelná a bezpečná, aby nedocházelo k sesuvům půdy atd… Toto bude trvat zřejmě léta. Některé úseky po záplavách připomínají bahnitou poušť, jinak se to říci nedá.

Hlásí se celá řada dobrovolníků k odstraňování následků povodní. Jsou žádoucí?

Ano. Všechny stavební profese. Dále firmy i soukromníci se stavebními stroji a jinou mechanizací, ale i lidé stavebně nekvalifikovaní. Při odstraňování povodňových škod našlo v našem okrese práci i přes 300 nezaměstnaných. Zájemci se mohou hlásit na obcích nebo mohou pomáhat přímo postiženým rodinám, ty to potřebují především.

Někteří dárci nedůvěřují velkým anonymním pomocným akcím. Jakým způsobem je možné adresně pomáhat tak, aby člověk měl jistotu, že peníze či materiál skončí u postižených a opravdu potřebných a ne v rukou některých nepoctivých úředníků či dokonce překupníků?

Případný dárce se může obrátit přes obec přímo na postiženou rodinu. Tak může dojít k oné bezprostřední pomoci, kdy člověk pomáhá člověku. Jsou žádoucí i jiné formy pomoci: Například dětské tábory a jiné aktivity, je nutné co nejvíce dětí z postižených oblastí dostat na určitý čas jinam, aby alespoň na chvíli opustily tísnivé a depresivní prostředí, které je navíc často hygienicky nevyhovující.

Děkuji za rozhovor.

Život jde dál. Mnozí se již vrátili domů, ale on už tam žádný domov není. Co říci, jak pomoci ve chvílích, kdy lidé propadají beznaději a zoufalství? Je velkou výsadou a pomocí, když můžeme věřit a pokorně vyznávat, že Pán Bůh je s námi i v této přetěžké situaci a i temnou clonou přírodní katastrofy prosvítají paprsky jeho naděje. Dodávají chuť a sílu k novým začátkům, nové práci a osvětlují cestu do budoucnosti, která nyní pro mnohé vede rozbředlým bahnitým terénem a po silnicích, které místy už ani silnicemi nejsou.

Pavel Hříbek
(ČB 12/1997, s. 4–5)

ilustrační foto: "Palackého ulice v Litovli během povodně roku 1997. Pohled od severu." – autor: Vítězslav Kollmann, licence CC BY-SA 4.0

V rámci 100. výročí založení časopisu Český bratr zveřejňujeme vybrané dobové články v jejich původní podobě.