Počátky časopisu

V pátek 19. ledna 2024 uplynulo 100 let od vydání prvního čísla časopisu Český bratr. Za celou dobu jeho trvání najdeme pouze velice krátký časový úsek, kdy si jej nemohli čtenáři přečíst.

Při prvním rychlém zamyšlení bychom mohli říci, že jistě šlo o léta válečná, ale nebylo tomu tak. Toto období nastalo v prvních květnových poválečných dnech roku 1945 a skončilo taktéž v květnu, ale o dva roky později. Důvodem byla vyhláška vydaná tehdejším ministerstvem informací, která v obnoveném Československu pozastavila vydávání většiny periodik. Touto na první pohled znepříjemňující okolností dostala nejenom synodní rada, ale potažmo celá evangelická církev příležitost se zamyslet nad tím, zda celocírkevní časopis nadále potřebuje, a pokud ano, tak v jaké podobě.

Samotné počátky Českého bratra se váží k roku 1922, kdy projevil Spolek českobratrských duchovních přání, aby začal vycházet oficiální církevní časopis. S touto myšlenkou souhlasil i synodní výbor (dnes synodní rada) ČCE a podal o ní zprávu ke 2. synodu ČCE, který zasedal ve dnech 11. – 15. června 1923 v Praze v kostele sv. Klimenta. Pro synod argumentoval synodní výbor tím, že v evangelickém prostředí sice vychází několik periodik, ale žádné, které by zastupovalo život celé církve, přinášelo zprávy ze všech sborů a církevních orgánů, přitom však zůstalo nestranné. Nový časopis by posloužil i neevangelické veřejnosti, která by měla možnost se přes něj seznamovat s celocírkevním děním, a nejen s postoji jejích některých skupin. Synodní výbor nastínil i rámcový program, o který by se měla jednotlivá čísla časopisu (měsíčníku) opírat. V úvodní části by měly být vždy náboženské vzdělávací úvahy, následované zprávami ze sociální a kulturní práce v církvi, o činnosti církevních orgánů a organizací (tj. např. synodního výboru, konventů, synodů, Misijní a Jeronýmovy jednoty či Spolku Husova domu), informacemi o dění v jednotlivých sborech, spolcích, ale také z ostatních církevních společenství v ČSR.

Dbalo se i na styl, jakým měly být informace čtenáři předloženy: „Časopis musil by býti psán jasně a srozumitelně tak, aby byl přístupen každému čtenáři, avšak zároveň by musil býti vysoké vnitřní úrovně náboženské a kulturní, tak aby budil respekt k ideám, jež hájí, a aby církev byla jím representována… Časopis dále musil by býti povznesen nade všechny směry a strany v českobratrské církvi evangelické. Církev by v něm vůči veřejnosti musila býti representována jako ucelená jednotka. Polemiky by v něm musily býti potlačeny a dovolena jen obrana církevních orgánů, když jsou napadeny…“ [1] Ve zprávě nebylo opomenuto ani ryze praktických otázek, a to výběr vhodného redaktora, jehož místo měl zřídit synodní výbor ČCE, kterému by se zodpovídal, ale např. sestavení redakční rady by patřilo již do kompetence redaktora. Ovšem konečné slovo měl mít synod, který by měl zaručit dostatečný finanční základ, vyzvat sbory a faráře ke spolupráci, nejenom v odebírání časopisu, ale i v pravidelném zasílání zpráv o činnosti.

Synod se k myšlence vzniku časopisu vyjádřil kladně, a to těmito slovy: „Synod uznává potřebu, aby byl časopis naší církve a žádá synodní výbor, aby tuto otázku měl na zřeteli a v příhodné době uskutečnil. Ode všech činitelů se očekává, že budou časopis jak podáváním zpráv, tak hojným odebíráním podporovati, aby jeho trvání bylo umožněno a zabezpečeno.“ [2]

Schválení myšlenky jednotného církevního časopisu synodem ještě nevedlo ke konkrétním krokům, jak s danou situací naložit. Teprve o pět měsíců později (15. října 1923) se k tématu synodní výbor vrátil na svém zasedání, a to z podnětu náměstka (synodního) seniora Ferdinanda Hrejsy. Na základě dojmů ze Sjezdu evangelíků (různých denominací), pořádaným Kostnickou jednotou v září 1923, shledali za nutné, aby „synodní výbor více se zúčastňoval na ideovém vedení čsl. evangelíků.“ [3] Pokud se v této souvislosti podíváme na záznam průběhu evangelického sjezdu, některé projevy či rezoluce k ustanovení evangelické federace v ČSR publikované v Kostnických jiskrách, nejde v této souvislosti vůbec mluvit o jednotném evangelickém směřování, a to, ať již šlo o křest, odluku státu a církve či postoj různých evangelických vyznání vůči sobě navzájem. Následné reakce a polemiky v tisku na sebe nenechaly dlouho čekat.

Synodní výbor si po této zkušenosti od nového časopisu sliboval jednotnou názorovou linku, podporovanou ústředím církve, díky které by mohl vzniknout pro širokou veřejnost jasný obraz o ČCE, tedy pouze jedné z mnoha evangelických církví, které v tehdejším Československu působily. Jak vše zorganizovat, aby první číslo mohlo vyjít již v lednu 1924, dostal za úkol člen synodního výboru Antonín Boháč. O měsíc a půl později (28. listopadu) se dostalo téma časopisu opět na program jednání s konkrétními obrysy – církevní časopis bude měsíčník, první číslo s názvem //Český bratr// by mohlo vyjít okolo 15. ledna 1924. Objevil se ale i návrh, zda by nebylo lepší odkoupit již nějaké stávající periodikum (Hus, Husův odkaz). K této variantě ale nedošlo, protože např. za Husův lid bylo požadováno 15 000 Kč, které synodní výbor platit nechtěl (patrně ani nemohl). Téma se pobíralo i během Vánoc, kdy bylo rozhodnuto, že časopis vznikne zcela nový. O příspěvky byli požádáni např. J. Souček, B. Jerie, J. L. Hromádka, F. Žilka, F. Hrejsa či F. Bednář, jednalo se i o obrazovém doprovodu (kostel v Hranicích na Moravě z pol. 15. stol., tzv. Solárna, kdysi v držení utrakvistů a později i Jednoty bratrské). Ohledně názvu Český bratr museli ještě informovat spolek Českobratrské družstvo, zda nic nenamítá, neboť před lety vydávalo periodikum stejného názvu. Administrací a expedicí byla pověřena Knihkupecká a vydavatelská akc. společnost Kalich. K definitivnímu rozhodnutí o podobě časopisu došlo na zasedání synodního výboru 7. ledna 1924. Časopis si ponechal navržený název Český bratr s podtitulem Časopis Českobratrské církve evangelické, tisk byl domluvený v Pražské akciové tiskárně. Návrh ročního předplatného činil 14 Kč, inzeráty dostal na starosti br. Kučera z Kalichu.

V sobotu 12. ledna 1924 se konala historicky první redakční rada Českého bratra, které se zúčastnil (synodní) senior Josef Souček, Ferdinand Hrejsa, Antonín Boháč, (synodní) kurátor Ferdinand Kavka, František Bednář a sekretář synodního výboru Bohumil Valeš. Z krátkého zápisu se dozvíme, že F. Kavka na své náklady opatřil tiskový štoček k obrázku kostela v Hranicích, náklad prvního čísla stanovili na 5000 výtisků a roční předplatné na 12 Kč. Titulní obrázek do záhlaví první strany (zůstalo stejné po mnohá desetiletí, naposledy použito v roce 1972, s obálkou se nepočítalo) slíbila zajistit Pražská akciová tiskárna. Po čistě technických záležitostech bylo nutné sestavit také obsah prvního čísla, které se obrací k myšlence vzniku federace evangelíků v ČSR, která byla ústředním tématem evangelického sjezdu v září 1923 a tehdejší různost názorů vedla k uspíšení vydání celocírkevního časopisu. Titulní článek byl svěřen (synodnímu) senioru J. Součkovi, který se věnoval tématu „českobratrství“. Na něj navazoval příspěvek F. Hrejsy „Jak jsme vzrostli“ o kořenech ČCE v Jednotě bratrské a úvahy uzavíral článek „Otázka federace církví evangelických“ se všemi svými pro i proti. Druhou část čísla tvořila četba na pokračování, zprávy ze zahraničních církví, domácích sborů, z činnosti synodního výboru, upozornění na literaturu či představení kostela v Hranicích na Moravě. Může nás dnes mírně překvapit, že kromě krátkého sdělení na straně 16–17 nic nenaznačuje, že by mělo jít o první číslo nového časopisu. Důvody pro vydání jsou uvedeny velmi stručně, vlastně jde jen o přetlumočení požadavků, které zazněly na synodu v roce 1923.

Naznačenou strukturu si časopis udržel i v dalších letech. Kromě teologických či historických článků fungoval jako zpravodajský kanál, informující o dění v celé církvi. Nárazovitě na stránkách najdeme také podrobné zprávy ze synodů s fotografickou dokumentací, informace o Muzeu a Knihovně Husova domu, o volbách farářů, nechybí ani medailonky významných evangelíků. Není možné opomenout reklamní sdělení, důležitá pro existenci časopisu nejenom z finančního hlediska, ale v současné době i jako možný zdroj badatelského zájmu historiků.

Český bratr nepřestal vycházet ani během německé okupace, i když censurním zásahům se nevyhnul. Musel otisknout i takové zprávy, jako informaci o atentátu na R. Heydricha (6/1942), následně na titulní straně zprávu o jeho smrti (7–8/1942). Společně s Kostnickými jiskrami patřil mezi jediná dvě evangelická periodika, která během protektorátu nezanikla. Poslední válečné číslo vyšlo 20. dubna 1945 a aniž by to kdokoli předpokládal, na další dva roky se stalo zároveň číslem posledním.

Dne 18. května 1945 vydalo Ministerstvo informací vyhlášku, která zastavila vycházení periodického tisku s výjimkou deníků stran Národní fronty. Následné povolení mohly dostat kromě státem uznaných politických stran, státních úřadů, veřejnoprávních institucí pouze společnosti celonárodního významu. V tomto nařízení se již odrážel vliv komunistické strany, neboť v čele nově vzniklého ministerstva stál Václav Kopecký, blízký spolupracovník Klementa Gottwalda, podílející se na jaře 1945 na vytvoření Košického vládního programu. Samotný tisk tak neměl být do budoucna prostředkem živnostenského podnikání, ani bez státního dohledu. Tento pohled se pomalu konstituoval mezi českými novináři ještě v ilegalitě před koncem války. Odrážely se v něm nejenom sympatie s levicovými myšlenkami, ale i reakce na často nevalnou kvalitu meziválečného československého periodického tisku. V červenci 1945 jej podpořil i prezident Edvard Beneš. Kromě toho vše komplikoval i nedostatek papíru, což vedlo nakonec k vyhlášce, dle které mohla od 1. prosince 1945 vycházet pouze periodika schválená ministerstvem informací dle nových žádostí o povolení k tisku. Ministerstvo si vyhradilo pravomoc rozhodovat o rozsahu, nákladu, rozměrech i periodicitě jednotlivých titulů. Dostalo tak do svých rukou velkou moc, nejenom v přídělu papíru, ale zejména v otázce zásahu do svobody tisku.

Synodní rada na tato nařízení zareagovala jednáním s Kostnickou jednotou (vyd. Kostnických jisker), během kterého došlo k rozhodnutí časopis Český bratr pozastavit. Místo toho bylo zajištěno velmi rychle povolení pro Kostnické jiskry, které začaly vycházet ve vyšším nákladu (zasílány jako náhrada i předplatitelům Českého bratra). Současně, aby se vyhovělo všem nařízením, platila redaktora Kostnických jisker jako svého zaměstnance nově synodní rada, a ne Kostnická jednota. První poválečné číslo vyšlo 2. června 1945.

Oproti tomu získání povolení pro Českého bratra nebylo zajištěno tak rychle, jak bychom předpokládali, protože sama synodní rada si nebyla jistá, zda a v jaké podobě by měl vycházet. V průběhu května 1945 projednávali její zástupci s Kostnickou jednotou dokonce trvalé sloučení Kostnických jisker s Českým bratrem, a to jako týdeník s novým názvem //Husův lid//. Ačkoli Kostnická jednota nebyla v zásadě proti, k tomuto kroku nedošlo. Mezi tím se ale začaly objevovat žádosti na obnovení Českého bratra zvenčí. Např. počátkem července 1945 se synodní rada zaobírala návrhem faráře J. P. Šebesty z Hodonína o potřebě nezapomínat i na prosté čtenáře. Předběžně bylo tedy rozhodnuto usilovat o obnovení Českého bratra, avšak tentokrát v podobě lidové úrovně. Oproti tomu periodikem vysoké úrovně, informujícím o dění v církvi, se měly stát Kostnické jiskry. Avšak konkrétní kroky k obnovení časopisu prováděny pravděpodobně nebyly, protože i během první poloviny roku 1946 nebyla shoda, jak přesně by měla evangelická periodika vypadat. Ovšem stále více je z jednáních synodní rady znát potřeba mít i měsíčník, který bude odrážet vnitřní život církve. K obnově se přidaly podněty zvenčí, jako např. od královéhradeckého faráře J. A. Pellara či konventu královéhradeckého seniorátu.

K definitivnímu rozhodnutí časopis obnovit došlo v srpnu 1946 na zasedání synodní rady, a to od ledna příštího roku s redakční radou v čele s farářem Vl. Čapkem (ostatní členové měli být „faráři všech teologických směrů“ [4] a zástupci synodní rady). Na podzim pak vznikala detailnější podoba časopisu. Po poradě s Vl. Čapkem bylo dohodnuto vydávat měsíčník „s obsahem lidovým a se zaměřením k evang. rodinám…“ [5] a veškerou administraci i finanční zajištění (vč. honoráře pro redaktora i autorům) ponechat na synodní radě. Pro celkové urychlení zřídila synodní rada komisi (syn. kurátor A. Boháč a faráři Vl. Čapek a J. Svatoň). Dne 26. října 1946 byla podána žádost na ministerstvo informací, které nebylo vyhověno. Nakonec se synodní rada rozhodla o pomoc požádat JUDr. Gustava Hrejsu, který v danou dobu na ministerstvu informací pracoval. Povolení ovšem stále nepřicházelo. Počátkem roku byl k žádosti přiložen i návrh vydavatelského plánu pro rok 1947. Na konečné povolení si musela církev počkat do března roku 1947. Přesto však církev nebyla zcela spokojena s názvem časopisu a objevily se návrhy na přejmenování na Jednota či Evangelická jednota. Ovšem i o tomto kroku by muselo být spraveno ministerstvo informací. Nakonec padlo rozhodnutí ponechat původní název. Redakční radu ve složení Antonín Boháč, Viktor Hájek a Amos Pokorný vedl Vladimír Čapek, odpovědným redaktorem se stal Josef Svatoň.

V prvním čísle obnoveného časopisu byla událost s případnou změnou názvu popsána v úvodníku následovně: „Byl navrhován název Jednota a mysleli jsme při tom na starou Jednotu bratrskou, na Jednotu dra Čeňka Duška, na jednotu sborů v Duchu svatém, na jednotu všeho lidu Božího po světě atd. Na konec však přece zůstalo při starém pojmenování, i když mnohým zní příliš lokálně a teritoriálně. Obnovujeme tedy nejen starý časopis, ale i staré jméno. Tak se ještě pevněji spojujeme s tím, co bylo pod tímto názvem vytvořeno. Navazujeme na obsah a tradici předválečného časopisu a chceme na nich stavět dál. Rádi bychom vytvořili dobrý časopis vzdělávací, orientující i inspirující. Časopis biblické výchovy. Časopis pro budování rodin, sborů a církve dovnitř i navenek. Nebude mluvit jménem určité skupiny v církvi, ale bude mít svůj určitý směr, opřený o učení církve, o reformaci (a to především v její jednotě), o Písmo svaté. Nebude volnou tribunou. Při vší určitosti a jasnosti chce však mít na mysli všecky v církvi. Při všem lámání průměrnosti má být oslovován průměrný, řadový člen. Dáme si pozor na akademičnost, teoretisování, těžkopádnost a výraznou složitost. Toužíme po časopisu svěžím, znepokojujícím a podněcujícím, volajícím k pokání, víře, práci…“ [6]

A tak mohl Český bratr pokračovat. Struktura časopisu sice zůstávala po dlouhá léta v podstatě stejná, jako v dobách meziválečných (měnila se do současné podoby velmi pozvolna), ale změny směrem ke „zlidovění“ se přeci jen objevovaly. Šlo např. o fotografickou poznávací soutěž pro čtenáře (1–2/1947), výraznější rozšíření obrazového doprovodu, vzdělávací články z teologie i historie. Současně se objevují i informace z redakce, aby čtenáři posílali své návrhy či postřehy k podobě časopisu. Bohužel v dobách komunistického režimu musely být opět v některých případech otištěny i příspěvky poplatné tehdejší politické situaci (první výročí Vítězného února, úmrtí prezidentů, politiků). Např. situaci v tisku a dohledu nad ním dokládá březnové číslo z roku 1953, věnované pouze úmrtí J. V. Stalina, K. Gottwalda a zvolení A. Zápotockého prezidentem. Avšak i skrze tyto temnější články přispívá Český bratr do skládačky k poznání české historie.

Adéla Šmilauerová, vedoucí církevního archivu

[1] Druhý synod Českobratrské církve evangelické v Praze r. 1923. Program a členové synodu. Zprávy a návrhy. V Praze [1923], s. 72.

[2] Zpráva o druhém synodu Českobratrské evangelické církve, který zasedal v Praze u Klimenta od 11. do 15. června 1923. V Praze 1923, s. 29.

[3] ÚA ČCE, f. SR ČCE, Zápisy ze zasedání SR, kniha 5, s. 95.

[4] Tamtéž, kniha 18, s. 126.

[5] Tamtéž, kniha 19, s. 7.

[6] Český bratr 1/XXXIII, 1947.

Prameny a literatura:

Ústřední archiv ČCE, fond SR ČCE: – Zápisy ze zasedání SR, kniha 5, 16, 17, 18, 19, 20– Dodatky k fondu SR ČCE (nezpracováno)

Devátý synod Českobratrské církve evangelické. Program, seznam členů synodu, zprávy a návrhy, V Praze 1946

Devátý synod…, Dodatky k brožuře Devátý synod
ZIERIS, Karel František, Nové základy českého periodického tisku, Praha 1947

časopis Český bratr – online viz: https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:69c4d730-d19c-11e6-b22f-5ef3fc9ae867 

https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:debe1740-d49a-11e5-b8d0–001018b5eb5c

Kostnické jiskry, roč. V, 1923