Český bratr 100: Úvodník šéfredaktorky

Při přípravách tohoto speciálního čísla jsem strávia mnoho hodin pročítáním obsáhlého archivu časopisu. Kromě potřebných pramenů jsem z něj načerpala také nové znalosti o časopisu i o církvi. Mezi autory se vystřídalo mnoho moudrých, sečtělých, inspirativních a hluboce věřících žen i mužů.

Uvědomila jsem si, jak moudře a prozíravě vedli časopis mí předchůdci – navzdory ne vždy jednoduché a příznivé situaci. Potýkat se museli s válečnou dobou, totalitními represemi, cenzurou, ale také třeba s nedostatkem financí či úbytkem čtenářů. Všechny tyto nečasy časopis přestál i díky jejich úsilí, péči, ba dokonce i takovému nasazení, které leckdy hraničilo s osobním hrdinstvím (třeba když za normalizace jeden šéfredaktor otiskoval pod pseudonymem články zakázaných autorů).

O to více nepatřičně se cítím, že stoleté výročí časopisu se má odehrát právě pod mým vedením. Necítím se pro takové významné bilancování dostatečně kvalifikována. Vždyť jsem čele Českého bratra teprve 4 roky, tedy pouhou pětadvacetinu jeho historie! Výroční speciál jsem připravovala s velkou bázní a pokorou ke všem, kteří přede mnou kráčeli jeho dějinami.

Přestože „oslavencem“ je časopis, toto speciální číslo má být především pro vás, čtenáře. Chceme ocenit to, že nám zachováváte důvěru. V dnešní době, která oplývá konkurencí všeho druhu a tištěným médiím příliš nepřeje, je to o to cennější. Chceme ale také připomenout onen „oblak svědků“ – předchozích generací, které časopis utvářely nejen jako svědectví o své době, ale především jako svědectví o živém a žitém evangeliu. Časopis byl zejména v dobách útlaku a nesvobody majákem naděje, pevným bodem víry.

Tradice Českého bratra je úctyhodná. Za 100 let jeho existence bylo vydáno přes 1000 jeho jednotlivých vydání. Rozsah časopisu se v průběhu let měnil, přesto však můžeme s jistotou počítat publikované texty na tisíce. Bylo by nadlidským úkolem vybrat z toho nepřeberného množství všechny důležité a zmínit všechny významné osobnosti evangelického prostředí. Snad se nám však podařilo aspoň vypíchnout některé významné či zajímavé momenty za posledních 100 let života církve.

Český bratr je takovým rodinným stříbrem Českobratrské církve evangelické. Je součástí evangelické identity. Můžeme se v něm dočíst o svých předcích, o zlomových událostech svého sboru anebo sledovat dobová církevní témata. Je to součást naší tradice a věrný svědek života naší církve. Jakkoliv je to věkovité a v lecčem rigidní médium, nechceme o ně přijít. Dokonce mu mnozí z nás familiárně přezdívají „Brácha“.

Sto let církevního časopisu je něco, na co můžeme být skutečně hrdí a z čeho se můžeme radovat, a to nejen proto, že je to výrazný nakladatelský počin. Významně se zde odráží něco mnohem hlubšího. To, že jako evangelíci – církev – chceme společně něco budovat. Tvořit společenství. Promlouvat k druhým. Sdílet víru a vést kultivovanou diskuzi o závažných tématech. Navazovat vztahy s bratry a sestrami různých denominací. Být součástí tohoto světa. A že nám na tom všem záleží i po sto letech, to je mnohem cennější než všechny ty stohy popsaného papíru.

Zrovna dnes mi volal jeden farář s tím, že by do Českého bratra rád něco napsal. Prý proto, že je to jediný časopis, který všechny v církvi spojuje. To je asi ta největší devíza církevního časopisu – tím spíš v kontextu dnešní polarizované a rozštěpené společnosti: spojovat. Moc bych si přála, aby si tuto schopnost Český bratr uchoval a byl tmelem naší církve i v příštích letech.

Vše dobré vám všem přeje
Adéla Rozbořilová, šéfredaktorka