Vážený pane prezidente! Synodní rada Českobratrské církve evangelické blahopřeje Vám к jednomyslnému zvolení prezidentem Československé socialistické republiky...
Vážený pane prezidente!
Synodní rada Českobratrské církve evangelické blahopřeje Vám к jednomyslnému zvolení prezidentem Československé socialistické republiky.
Touto volbou vyjádřili zástupci československého lidu netoliko svou vděčnost za Vaši dosavadní obětavou práci, kterou jste pro oba naše národy a republiku vykonal, ale i pevnou důvěru, že vedení našeho státu je v dobrých rukou.
Vážíme si Vašich projevů, ve kterých vyzýváte к odpovědnosti a poctivosti v lidských vztazích. S vděčností si připomínáme Vaše slova, která jste pronesl na shromáždění Národní fronty v lednu 1971, jimiž jste vyzvedl svobodu náboženského vyznání jako jedno ze základních ústav-
ních práv naší republiky. Jsme Vám za to hluboce vděčni a těšíme se nadějí, že i ve vrcholné funkci hlavy státu budete tento převzácný statek chránit.
Přejeme Vám, vážený pane prezidente, hojnost síly a pevné zdraví a budeme se za Vás modlit, aby Bůh dobrotivě žehnal Vašemu vedení našeho státu.
S projevem oddané úcty
dr. Václav Kejř, synodní senior
dr. Fratišek Škarvan, synodní kurátor
(ČB 6/1975, s. 79)
V rámci 100. výročí založení časopisu Český bratr zveřejňujeme vybrané dobové články v jejich původní podobě.
KOMENTÁŘ: Blahopřání ke zvolení prezidentem byla v minulosti (nepsaná) společenská nutnost, podobně jako pravidelné zdravice prezidentům ze synodů ČCE. Tato praxe s hlubokými kořeny v dobách monarchie, přešla plynule do doby I. republiky, kdy byly adresovány např. ze synodů pozdravy prezidentu republiky, případně některým členům vlády (ministerský předseda či ministr, pod kterého církve patřily). V různých podobách a způsobech se vinula všemi politickými režimy do roku 1989.