V mimořádném čísle Českého bratra ke 100 letům existence časopisu jsme chtěli dát prostor i vám, čtenářům. Oslovili jsme proto několik z vás s otázkami, jak jej hodnotíte. Sešly se nám odpovědi různorodé, inspirativní, pochvalné i kritické. Výběr těch nejzajímavějších vám nyní nabízíme.
Že vůbec vychází. Za tu dlouhou dobu změnil mnohokrát svou tvář i kvalitu tisku; jsem však toho názoru, že od začátku představuje odraz církevně společenských poměrů s vnitřní otázkou po adekvátnosti užitých řešení. Nejcennějším bylo a je, že nikdy časopis nenabízel hotová řešení a spásonosný postoj a že vybízel k hledání. Informativní funkce „Bráchy“ nelze rovněž přehlédnout.
Bohdan Pivoňka, farář a disident
Rozumím Českému bratru jako časopisu Českobratrské církve evangelické, který je formou i tématy otevřen čtenářům jiným. Udržení rovnováhy „dovnitř“ a „ven“ církve mám za největší devizu. Pokud by se časopis věnoval víc tématům církevním, lokálním a počasným, stal by se věstníkem církve, v opačném případě by se stal náboženskou revuí. Oboje by byla škoda.
Pavel Klinecký, farář
Časopis jsem soustavněji sledoval několik posledních let, když jsem zaregistroval, že šéfredaktorkou je moje bývalá studentka na Filozofické fakultě UK Adéla Rozbořilová. Ve spektru evangelických časopisů jsem Bratra vnímal jako dobrý střed mezi radikálnějším Protestantem (který jsem dost četl v devadesátých letech kvůli článkům, které se vyrovnávaly s minulostí naší církve) a konzervativnějšími Kostnickými jiskrami (mám je v paměti z dávných dob, kdy je odebírala babička; časopis bohužel nedávno zanikl). Oceňuji to, že Bratr je tematicky i žánrově „různobarevný“ a má také jakousi kostru, tematická čísla, rozhovory, rubriky. Další pozitivum pro mě je, že je ekumenicky otevřený a invenční. A také to, že se věnuje i řadovým členům ČCE a regionálním sborům.
Jiří Holý, literární historik a pedagog
Pestrost. Jsem rád, že Český bratr přináší duchovní články (kázání, zamyšlení), důkladnější teologické texty, informace ze synodní rady a života církve – to jsou pro mne asi nejdůležitější. Časopis je taký velmi prakticky svým formátem.
Oliver Engelhardt, referent ústředí Leuenberského společenství
Pokud se některý autor objevuje příliš často, padá na mě únava. Věnovat se hledání nových autorů a jejich trpělivé přemlouvání je nejdůležitější a nejnevděčnější úlohu redakční rady.
Pavel Klinecký, farář
Podle mého názoru se málo věnuje problémům. Byla bych raději, kdyby byl víc časopisem pro každodenní evangelický život a méně nástrojem PR církve. Včetně toho lesklého papíru.
Šárka Grauová, portugalistka a knižní redaktorka
O žádném nevím. Spíše trnu, aby se v bezbřehé nabídce informací a tiskovin udržel ve formě a zůstal aktuálně čtivý.
Daniel Ženatý, emeritní synodní senior
Časopis je tematicky hodně široký. Přivítal bych víc článků o spiritualitě v umění. Ale možná je to „nemoc z povolání“, zabývám se literaturou a uměním. Výborné jsou ovšem modlitby Lenky Ridzoňové, farářky z Jarova, což jsou vlastně básně. Jak napsala Adéla Rozbořilová v jednom úvodníku, její modlitby jsou nejen duchovní, ale i poetické.
Jiří Holý, literární historik a pedagog
Možná by mohl zkusit reflektovat určitou bublinu, ve které (zákonitě) církev je. Možná to už udělal a já jsem to jen nečetla (stydím se). Zeptat se: Kdybych se narodil a žil úplně mimo ČCE – kde, jak a čím by mě mohla oslovit. Už když to píšu, napadá mě spousta odpovědí. Ale myslím, že té reflexe není nikdy dost. Rozumí lidé kolem jazyku, kterým mluvíme? Vědí lidé kolem, že nás zajímají ne jen jako potenciální členové a salárníci nebo jako objekty naší křesťanské pomoci?
Jitka Voglová, pastorační pracovnice
Nevím. Asi není jedno téma. Více aktuálním tématům. Mohl by klidně reflektovat více zahraničních témat. Více kritických hlasů vůči církvi.
Oliver Engelhardt, referent ústředí Leuenberského společenství
Vrýt do paměti se může nějaký článek na omezenou dobu, pak se vryje zase jiný, pak na aktuálnosti nabude článek nový, pak člověkem pohne aktualita ze synodní rady a v paměti zůstává jen něco mimořádného. Články z minulých ročníků jsem už vypustil z paměti, respektive po pravdě vyvanuly samy. Ale líbil se mně otevřený pohled kolegy Miloše Rejchrta z pátého letošního čísla (ČB 5/2024) s názvem „Pozvání od hrdličky a co s ním“.
Bohdan Pivoňka, farář a disident
Naposledy (ČB 6/2024) rozhovor s Danielem Bartoněm (otázky i odpovědi), hned za ním „Unde malum“ od Filipa Härtela… Ale i spousta jiných.
Jitka Voglová, pastorační pracovnice
Mám ráda modlitby Lenky Ridzoňové. Protože nejsou mechanické.
Šárka Grauová, portugalistka a knižní redaktorka
Polistopadový pokus změnit název z „Český bratr“ na „Evangelický časopis“ nebyl šťastný. Jsem rád, že Český bratr zůstal sám sebou i jménem, nevidím v názvu nacionální ani denominační bariéru. Stoletá tradice i nechuť hledat rádoby dnešní název jsou přednosti. Příliš dnešní název by byl zítra prázdný.
Pavel Klinecký, farář
Zavedený název by se neměl měnit.
Jiří Holý, literární historik a pedagog
Nelíbí. Kdybych přišel v Německu do kostela, a na zadních lavicích se povaloval časopis //Der Deutsche Bruder//, asi bych utekl. Jiný název? Nevím. Co třeba „Letem křesťanským světem“?
Daniel Ženatý, emeritní synodní senior