Český (romský) bratr 4/2018. Téma: Církev pro Romy

3. května 2018

Úvodník

Kdo je tady dylina?

Přichází k vám Český romský bratr. Původně jsme měli v plánu zaměřit se na větší počet menšin v české společnosti, ale nakonec se ukázalo, že vybrat si menšinu jednu a do té se pustit zevrubně, bude pro čtenáře přínosnější. Velkou pomocí s hledáním námětů i kontaktů na spoustu zajímavých Romů byli celocírkevní farář pro menšiny Mikuláš Vymětal a novojičínský farář Pavel Prejda.

Poslechněte si článek:[audioplayer file="http://www.ceskybratr.cz/wp-content/uploads/2018/05/CB_2018_04_02_Uvodnik_Kdo_je_tady_dylina-.mp3" titles="Úvodník" artists="Český bratr" track="A6BACA"]

V historické části rubriky Téma jsme tentokrát poprosili o pohled zvenčí. Tématu se ujal kazatel Církve bratrské a bývalý předseda Ekumenické rady církví Pavel Černý. Proč se k sjednocujícímu procesu při vzniku Českobratrské církve evangelické nepřidaly i další církve? Možná se nám zdají národnostní i evangelikální aspekty dnes dosti vzdálené, všechny protestantské církve ušly za těch sto let kus cesty, ale na začátku století byla realita jiná.

Dylina je romsky blázen a toto slovo patří mezi nadávky ne příliš silné. Možná, že by ten výraz patřil spíš nám, neromské většině. Začít můžeme dvacet let trvajícími tahanicemi kolem romského koncentračního tábora v Letech u Písku a pokračovat můžeme přes posílání romských dětí do speciálních škol, které jim zavřou cestu ke kvalitnímu vzdělání, až po problémy ve vyloučených lokalitách. Jednoduchý návod na soužití menšiny s většinou neexistuje. Ale jak píše českobratrský romský farář Ondřej Kováč: Smysl má otevřená, konkrétní a trpělivá pomoc, respektující romskou hrdost, jazyk a kulturu. Pak může vést přes hudbu, tanec a podporu ve vzdělávání až ke křehké víře a klidnému soužití.

Milí čtenáři, s velikonoční nadějí vám přeji krásné jaro a inspirativní čtení.