Český bratr 9/2018. Téma: Partnerství církví

2. října 2018

Úvodník

Přes hranice zemí, tradic i pohledů na svět

Co si představit pod „partnerstvím církví“? V nejvšednějším slova smyslu to je spolupráce církví v jedné obci, v jednom městě. Většinou záleží na tom, jaké osobní vztahy mají místní faráři. Katolický, evangelický, husitský, kazatel Církve bratrské, někde se přidává i adventista nebo kazatel Křesťanského společenství. O nenásilné a plodné spolupráci v Jablonci píšeme na straně 14.

Poslechněte si článek:[audioplayer file="http://www.ceskybratr.cz/wp-content/uploads/2018/10/CB_2018_09_02_Uvodnik_Pres_hranice_zemi....mp3" titles="Úvodník" artists="Český bratr" track="A6BACA"]

Pak je partnerství sborové, většinou přeshraniční. S Holanďany, neb jsou také reformovaní, nebo s krajany ve východní Evropě, neb to jsou Češi, kteří se kdysi odstěhovali kousek dál. Máme k sobě blízko lidsky i konfesně.

Českobratrská církev evangelická udržuje kontakty s více než třiceti zahraničními církvemi. Tím, že jsme církev sjednocená, jsou to církve jak reformované, tak luterské a některé jsou unionované jako ta naše. Většina je ze střední a západní Evropy, ale také z Ameriky, Jižní Koreje nebo Kuby. A zcela novou událostí je partnerství s americkými luterány z oblasti La Crosse ve Wisconsinu, kteří si nás vyhlédli jako malou evropskou církev, která je jim podobná, a kontakty iniciovali. O tom se můžete dočíst na straně 12.

Ke spolupráci mezi církvemi patří také společné projekty s katolickou církví. Tak jako pracovala několik let husovská komise, která zkoumala dílo a přínos Jana Husa a zakončila svou činnost bohoslužbou smíření, byla loni ustavena Ekumenická komise pro české církevní dějiny 17. století. Její ambicí není jen práce odborníků, ale chtěla by přispět i k uzdravování mezicírkevních vztahů; její práce by měla být završena aktem smíření.

Po horkém létě přeji všem mokrý podzim, inspirativní čtení